čec04

Můj německý kamarád v důchodu

Kategorie // O investování

Dnešní článek na Novinky.cz o tom, že dnešní třicátníci se mohou těšit na důchod 6.500 Korun, mne opět přiměl k hlubokému zamyšlení. Také k vytvoření tohoto článku. Často slýcháme všichni od kolegů obchodníků, že neví kam a ke komu jít, že prostě nemají klienty. Výše uvedený článek mne opět ujišťuje v tom, že situace s budoucími důchody nás všech je natolik vážná, že se jí chtě - nechtě musíme všichni již konečně s vážností jí vlastní i potřebnou, začít zaobírat. 

 

V roce 1995 jsem jako obchodník České pojišťovny a.s. začal pendlovat mezi rodinami a již v té době jsme v rámci často proškolované argumentace měli připravovat klienty na nadcházející důchodovou reformu, chystanou státním aparátem. Hojně a úspěšně jsem již tehdy využíval k uzavírání tehdejších „důchodových pojistek“ a využívám jí a to postupně v mnohem větší míře i dnes při debatách o pravidelném investování. K čemu jsme během těchto dvou desetiletí dospěli, můžeme posoudit i vidíme všichni sami.

Na věc existuje několik možných úhlů pohledu. Jednak pohledem obchodníka, kterým jsem v podstatě dodnes. Vidím a nebudu nalhávat, že se mi tato argumentace hodí stále. Totiž to, že stejná argumentace „že na důchody prostě nebude“, lze jako jeden z nejhodnotnějších argumentů a tak trochu i strašáků využívat naprosto stejně a to i po téměř dvaceti letech – do dnes.

Druhý úhel pohledu je ten ze strany klienta, který by měl v případě, že mu není jeho osud naprosto lhostejný, vzít již vše konečně pevně do svých rukou, přestat spoléhat na stát i na propagandu a lobby jeho i dalších společností prostřednictvím honosně se tvářících mediálních kampaní nás všechny v rádiích i v televizi silně a neustále masírujících. Před očima vidím a z dáli i slyším mnoho z těchto reklamních šotů. Promiňte však, jmenovat žádné nebudu, natolik se mi většina z nich zdá zavádějících a pak také klamavých. Je naprosto mylné, myslet si, že naše bezpečné stáří si zajistíme tak nějak nic neřešícím penzijním připojištěním za „pětikilo“ měsíčně. K tomuto si dovolím poznamenat – „vážení, no to ani náhodou….“ . Ano přesto však i penzijní fondy jsou pro určitou věkovou kategorii výhodným a dobrým prostředkem k naplnění a dosažení vlastních cílů, spoření na dobu zaslouženého odpočinku. U všech mladších ročníků však na plné čáře vítězí jediná z možností, jak úspěšně ponechat své peníze pracovat a to investování do otevřených podílových fondů (dále jen OPF).

V naší zemi díky všeobecné menší znalosti produktů tímto způsobem s penězi nákladá pouze necelých 20% obyvatelstva. Zbývajících 80% využívá ke střádání penízků na své dlouhodobé cíle tradičních dnes již však přeživších a pro tyto dlouhodobé cíle i naprosto nevhodných konzervativních nástrojů typu – běžný účet, penzijní připojištění, stavební spoření. Zde na tomto místě si se vší parádou dovolím napsat, odpůrci investování teď mne třeba ukamenujte, že jakémukoliv mladšímu člověku, který má ještě do penze deset a více let, se vyplatí spíše investovat do OPF, nežli si své úspory na penzi střádat v konzervativním penzijním fondu ač se státním příspěvkem.

Uvedu příklad ze života. Jeden z mých dlouholetých starších kamarádů utekl někde kolem roku 1980 se svojí rodinou z ČSSR do bavorského Mnichova, kde později celá léta až do nynějška pracoval v automobilce BMW jako konstruktér a žije zde dodnes. Jak on sám říká, celá léta jsem si spořil, nikoliv však v konzervativních instrumentech, investoval, nakupoval akcie velkých prosperujících firem, sledoval, jak prosperují a peníze mi v nich pracují. Tak to tam – v tehdejším západním Německu totiž už tenkrát dělali téměř všichni. Okomentoval to tím, že to sice v tu dobu neznal, na druhou stranu ale ani neměl důvod investování nevěřit. Dnes je již tento člověk v penzi, má postavenu chatu na Šumavě u lipenského jezera, jenom kousek od té naší. Tráví zde roční období od jara do podzimu se svojí manželkou. Párkrát za léto spolu zajdeme na pivo, vždy vedeme čilou debatu o financích. Co nového tady, co nového u nich v Německu. Minulé léto se mi svěřil, že odprodal výhodně zhruba třetinu svých akcií. Za nedlouho po tom se objevil v obytném autě - karavanu, v hodnotě cca 1mil. Kč, který si na stáří ještě s manželkou pořídili, prý že si chtějí ještě užívat života a že budou takto s karavanem nyní cestovat. Dvě třetiny úspor v akciích si ponechal a ty mu stále ještě zůstávají. Pro zajímavost v Německu těmito finančními instrumenty střádá a zhodnocuje své prostředky údajně až 80% lidí, zbývajících 20% spoří spíše konzervativně, což je přesně naopak vzhledem k naší republice.

Dalším mýtem pak je tedy i to, že s ukončením pracovně aktivního věku, tzn. s koncem aktivního spoření si na penzi, by měl takovýto program končit také. Zeptám se, co bude dělat Vámi po dlouhá léta spořená a naspořená částka nyní, zůstane ležet ladem, bude ji resp. její hodnotu užírat inflace ??? I v době, kdy již nespoříme, by měla být přeci výsledná částka nějak investována tak, aby nejen držela svoji hodnotu, ale ideálně aby se ještě stále navyšovala. Tzn. je třeba ji v některém nyní v tuto dobu již konzervativnějším a méně rizikovém portfoliu nadále udržovat, tak aby nám hodnota peněz neklesala a peníze nám „vydrželi“ na celou dobu našeho důchodu.

Co říci závěrem, co že z toho pro nás obchodníky i pro klienty vyplývá??? Musíme se konečně již přestat nechat vodit za ručičku těmi, kteří to zjevně neumí. Nebo si snad vážně myslíte, že se někdo jiný kromě Vás o Vás postará? Většina lidí dnes už ví, že si prostě na důchod musí nějaké peníze spořit a že jinak to nejde a ani do budoucna již nikdy nepůjde. Co však neví a potřebovali by s tím pomoci, spočítat kolik a určit i kam platit tak, aby prostředky byly umísťovány co možná nejefektivněji. Také stejně tak jako já žijete pro to, abyste pomáhali jiným lidem, cítíte také, že je třeba a Vy chcete v tomto všem něco změnit? Ještě stále si myslíte, že jako obchodníci nemáte ke komu jít ???